Původní autorská esej o hranicích vysvětlení, smyslu a lidské zkušenosti. Kniha se zamýšlí nad tím, co zůstává přítomné i tam, kde věda končí, a nabízí klidný prostor pro osobní úvahu bez tlaku na závěr.
Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.
Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu.
Tato kniha otevírá pohled na realitu jako na živý proces, který se neustále skládá z pozornosti, těla a vnímání. Vše vzniká v přítomném okamžiku a proměňuje se podle toho, jak se na svět díváte.
Co vypovídají zemětřesení o Bohu? Jsou pouze slepou, byť tvůrčí přírodní silou utvářející celá pohoří, která má však v případě zasažení obydlených oblastí ničivé následky, nebo nesou hlubší význam?
Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je potřeba přinést.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Biblická kniha Job ve dvojjazyčné verzi s Ršiho komentářem a v překladu rabína Karola Efraima Sidona. Znepokojující výpověď nesparvedlivě trpícího Joba o původu utrpení.
Kniha přibližuje jádro poselství mladé karmelitky, jež zemřela ve věku pouhých 24 let v roce 1897 a kterou papež Jan Pavel II. prohlásil o sto let později za učitelku církve.
Chudá dívka Bernadetta Soubirousová z malého francouzského městečka Lurdy se roku 1858 stává svědkem zjevení jakési krásné Dámy, což navždy změní její život – i životy milionů věřících.
Světlo géniů v jednotlivých kapitolách systematicky popisuje jógu a mystiku jako praxi, pomoci které může člověk nejprve změnit své niterné prožívání na radostné a šťastné a později proměnit celou svou bytost v duchovním smyslu.
Co pro nás dnes znamená přikázání „světit den odpočinku“? Není to jen fráze z jiného věku? Walter Brueggemann ukazuje, že právě v době nepřetržitého provozu, tlaku na výkon a všeobecného vyčerpání má šabat nečekanou sílu.
Toto dílo je v nejednom ohledu jedinečné. Jeho autor, který působil před druhou světovou válkou čtyřicet osm let jako rabín židovské obce v holandském Haarlemu, je nejprve vydával na pokračování v nežidovských novinách.
Když se řekne humanismus, každý si představí něco a někoho jiného. Jedněm se vybaví myslitelé Erasmus Rotterdamský, Michel de Montaigne a další, jiným zase spisovatelé a umělci jako Dante, Leonardo da Vinci či Voltaire a ještě další...