Vzpomínky inženýra Jiráčka představují další svazek z volné řady pamětí a vzpomínek tzv. „válečné generace“ narozené kolem roku 1921. Osudy vysokomýtského studenta, zatčeného pro spolupráci s odbojem a po zbytek války žalářovaného v německých věznicích.
Z drobných esejů, zařazených do tohoto svazku, vystupuje trochu jiný Casanova, než je obecně znám: encyklopedicky vzdělaný soudce, žalobce, obhájce a svědek své doby a jejích lidí, včetně sebe, a také jednající filozof.