Barva léta je poslední román, který Reinaldo Arenas napsal
před svou dobrovolnou smrtí v roce 1990. Velkoryse rozvržené
dílo je groteskní a parodickou alegorií autorova života i historie
jeho země.
Román o rodinných tajemstvích, potlačovaných traumatech i nekonečné síle odpuštění, který začíná během války ve Vietnamu, ale pokračuje i mnoho let poté.
Uzdravená Šárka, bojovnice v řadách husitského vojska, vypomáhá jako sanytrník. Jezdí městem a sbírá lidské výkaly, aby
z nich vyráběla surový krystalický ledek (dusičnan draselný),
základní surovinu pro výrobu černého střelného prachu.
Autorka oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních materiálů i korespondence román osvětluje poměry panující na tehdejším Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i otrokům.
Čtyři ženské osudy, jedno téma. Bez nadsázky téma budoucnosti lidstva. Autorka nestaví přirozenou lidskou touhu mít děti proti vědeckým poznatkům, klade všechny argumenty vedle sebe. Otázek, které v knize zaznívají, se po přečtení hned tak nezbavíme.
Prosincovým Stockholmem zmítají třeskuté mrazy i předvánoční horečka. Ministr spravedlnosti ale nemá na svátky ani pomyšlení. Podle všeho mu zbývají poslední dny života.
Sába byl osmiletý kluk, když se starším bratrem a otcem z rodného Tbilisi uprchl před občanskou válkou do dalekého Londýna. Za sebou museli nechat matku, s níž se už nikdy neshledali...