Fotografie byla od počátku využívána cestovateli jako v porovnání s do té doby rozšířenými kresbami objektivní médium k zaznamenání vzdálených objektů a míst.
Jindřich Štreit patří už dlouho k nejvýznamnějším osobnostem české fotografie. Ač vytvořil mnoho silných fotografických cyklů z různých částí světa, jeho zásadním dílem zůstává soubor fotografií československého venkova v 70. a 80. letech 20.století.
Po vyhlášení nouzového stavu začal filmový režisér, scenárista a spisovatel Ivan Fíla fotografovat známá i neznámá pražská místa, v této výjimečné situaci zcela osiřelá a liduprázdná.
Jan Kubíček patří k nejvýznamnějším představitelům české geometrické abstrakce. V jeho díle hrají nezastupitelnou roli také fotografie, které ale nejsou veřejnosti prozatím tolik známé.
Fotografické album REVOLUCE 89 přináší unikátní pohled na dění v ulicích “sametové revoluce” od 17. Listopadu do prezidentské volby Václava Havla, skrz objektiv Jana Šilpocha.
Významný český fotograf Jaroslav Kučera vydává u příležitosti výstavy Sametová revoluce – 1989 Pád železné opony knihu Sametová revoluce, která zachycuje na 81 autorových fotografiích jeho pohled na historickou událost, která vedla k pádu režimu.
Ritchinova třetí kniha o budoucnosti fotografie se ptá, jaké možnosti vizuálním médiím zůstaly, mají-li obrazy i nadále měnit naše myšlení a přístup ke světu.
Les nelze nemilovat. Ač oprávněně vzbuzuje jistou bázeň, naplňuje nás přirozeným klidem, harmonií, pocitem odvěkého řádu i sounáležitosti. Starý les je již téměř mysterium – symbol věčnosti.
Dějiny fotografie by mohly být zároveň dějinami zápasu o její uznání jako takzvaného vysokého umění. To přišlo velmi pozdě a se stejným zpožděním se na fotografii začalo nahlížet jako na sbírkový umělecký předmět hodný zájmu historiků umění.
