Nejprodávanější knihy nebo omalovánky v roce 2026
česká

Reedice prvního úplného, kritického a komentovaného vydání knihy Julia Fučíka, díla historika Františka Janáčka, který ve svých komentářích zhodnotil své mnohaleté podrobné studium českého domácího odboje za druhé světové války.

Dvě sestry. Hrdinky hororu. Jejich svět se zrodil z představ a témat, které se v tvorbě Vojtěcha Maška stále vracejí: změna identity, dvojník, deformace, halucinace, změněné stavy vědomí...

Hrdinou příběhu je svérázný divadelní režisér a dramatik, kterého dostihla tvůrčí krize. Děsí ho myšlenka, že to nejlepší – úspěchy v divadle, cestování po světě či jediný smysluplný vztah – už má zřejmě za sebou.

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval.

Největší úspěchy Emila Zátopka i jeho seznámení s celoživotní láskou Danou můžeme znovu prožít díky libretu Jana Nováka a vizuálně opojnému provedení Jaromíra 99.

Čtenáři se v románu Viktorie Hanišové skýtá až bolestně obyčejný pohled do od samého počátku narušeného vztahu matky a dcery, pochroumaného maloměšťáckou ustaraností jedné a nemožností vymanit se z klece stereotypů druhé.

Hranice pravdy stojí na pomezí mezi historií a fikcí. Autor v ní pojednává o dramatickém Husově procesu v Kostnici v letech 1414-1415.

Na (p)okraji informačního věku zavaleni daty a fakty, zvuky, obrázky a někdy dokonce i informacemi můžeme už jen utrousit sem tam nějakou poznámku. Možná povzdech. Pro ty, kdo se občas zamyslí nad tím, kam to všechno spěje, jsou určeny tyto glosy.

Legendy české fantasy – naši nejlepší spisovatelé v jedinečném projektu! Exkluzivně pro tuto příležitost napsalo pět předních autorů samostatný text ze svého nejznámějšího a nejoblíbenějšího cyklu.

Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím.