Původní autorská esej o hranicích vysvětlení, smyslu a lidské zkušenosti. Kniha se zamýšlí nad tím, co zůstává přítomné i tam, kde věda končí, a nabízí klidný prostor pro osobní úvahu bez tlaku na závěr.
Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.
Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu.
Tato kniha otevírá pohled na realitu jako na živý proces, který se neustále skládá z pozornosti, těla a vnímání. Vše vzniká v přítomném okamžiku a proměňuje se podle toho, jak se na svět díváte.
Co vypovídají zemětřesení o Bohu? Jsou pouze slepou, byť tvůrčí přírodní silou utvářející celá pohoří, která má však v případě zasažení obydlených oblastí ničivé následky, nebo nesou hlubší význam?
Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je potřeba přinést.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Biblická kniha Job ve dvojjazyčné verzi s Ršiho komentářem a v překladu rabína Karola Efraima Sidona. Znepokojující výpověď nesparvedlivě trpícího Joba o původu utrpení.
Kniha přibližuje jádro poselství mladé karmelitky, jež zemřela ve věku pouhých 24 let v roce 1897 a kterou papež Jan Pavel II. prohlásil o sto let později za učitelku církve.