Texty zachycují stopařské zážitky z cest do Polska v době, kdy se tam ještě nedalo jet legálně, i prožitky návštěvníka hudebních festivalů (včetně prvního velkého rockového festivalu ve východní Evropě v Jarocinu).
Autor píše o Praze jako o jednom z center intelektuálního a uměleckého života Rakousko-Uherska. Připomíná specifickou pražskou atmosféru, v níž se mísí český, německý a židovský živel.
Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem na přelomu 19. a 20. století.
Monografie o Pavlu Brázdovi mapuje práci tohoto v ústraní tvořícího umělce, jehož dílo se dostalo do povědomí kulturní veřejnosti teprve po Sametové revoluci a do stálé expozice moderního umění NG v Praze až v roce 2000.
Podrobné vylíčení cest po jižním Tibetu, které italský antropolog a fotograf Fosco Maraini podnikl v letech 1937 a 1948, patří dnes k nejvýznamnějším dokumentům o životě Tibetu a jeho obyvatel před čínskou invazí ze začátku padesátých let.
Vzpomínky inženýra Jiráčka představují další svazek z volné řady pamětí a vzpomínek tzv. „válečné generace“ narozené kolem roku 1921. Osudy vysokomýtského studenta, zatčeného pro spolupráci s odbojem a po zbytek války žalářovaného v německých věznicích.