Jsou dny, kdy se nám nechce nic dělat. Chodit do školy, psát úkoly, pomáhat mamince, zkrátka nic. Jak by to asi vypadalo, kdybychom si třeba pořídili robota a naprogramovali ho tak, aby nás ve všem zastoupil?
Příběh o paní Olze, která uvízla ve stánku a nemůže se z něj dostat ven. Den za dnem Olga obsluhuje zákazníky, listuje si časopisy a touží někam vycestovat. Až jednoho dne odstartuje řetězec náhodných událostí její putování.
Je rozkvetlá louka s potůčkem uprostřed lesa nejkrásnějším místem na světě? A jestli ano, tak jak se to pozná? Králíkovi tyto otázky nedávají spát, a tak se jednoho dne vydá do světa, aby na ně našel ty správné odpovědi.
Vyrazit na víkend nebo na pár dnů do lesa, spát pod širákem, vařit si čaj ze smrkového chvojí, sbírat houby, zírat do ohně… kdo z nás to nemá rád? Les, a příroda vůbec, jsou nejlepší učitelé, jak ví každý zálesák, skaut, tramp i snílek.
Zajíček měl už dávno spát. Ale zatím měl pořád oči otevřené a držel se tatínkových dlouhých uší. „Hádej, jak tě mám rád,“ pošeptal mu. „Tak schválně!“ usmál se zajíc... Představte si, že máte někoho rádi – moc a moc rádi! – a chcete mu to říct.
Poetický a okouzlený příběh, který se klene nad celostránkovými obrázky tónovanými do teskných, podzimních barev, má jasný dramatický oblouk: je strohý, ale sevřenost je jeho předností.
