Sborníček vzpomínek a úvah lékařů a lékařek, již zastupují prakticky všechny generace v profesním věku a téměř celou medicínu v její rozmanitosti, je pokusem postihnout proměny študákovy duše, kam až paměť živých sahá.
Vyprávění o „pracovité“ vodě je zároveň povídáním o historii derivačních kanálů, vodních náhonů či prostě strouhy, které přiváděly vodu na vodní kolo, roztáčely je a pomocí převodů odváděly užitečnou práci.
Českou společnost jako by v posledních letech postihovala ztráta paměti. Čím dál silněji se prosazuje smířlivý pohled na naši komunistickou minulost, zločinná podstata tehdejšího režimu upadá v zapomnění.