česká poezie

Sbírka Chřadnoucí růže mezinárodně proslulého keňského básníka Christophera Okemwy se zabývá posledními věcmi člověka, přičemž navazuje na pohřební rituály a folklor kmene Abagusii v Keni.

Sbírka „Básně na fotografie z Akagi“ je inspirována knihou fotografií Jindřicha Štreita „Japonsko – Lidé z Akagi“ (Rychnov nad Kněžnou, 1996) i později vydaným katalogem s názvem „Japonsko 1995 – Návraty“ (Opava, 2008).

Sbírka Stěny ze skla pochází z literární pozůstalosti Petra Špangera. Autor ji připravoval k vydání, ale jeho předčasná smrt tento projekt přerušila. Jde tedy o autorský text tzv. poslední ruky.

Šampaňské básníkům / Szampana dla poetów – česko-polský výbor z poezie prof. Vladimíra Křivánka (1951–2022) se soustřeďuje na autorovu tvorbu z posledního dvacetiletí.

Do myslí mnoha lidí téměř nikdo nevidí. Ve fantaskních světech uvnitř lebek se odehrávají roztodivné příběhy, ve kterých je myslící člověk středobodem. Jejich prožívání je mnohdy příjemné, jindy zase nikoliv.

Český výbor poezie Geo gratias Danuty Kostewiczové byl pořízen ze sbírek autorky v chronologickém pořadí jejich vydání s přihlédnutím k výboru Wiersze wybrane.

Sbírka dekadentních básní o lásce, smrti a životě. Básně veršované i prozaické, sladké i trpké. Sbírka zachycuje postřehy z autorčina života, dotýká se rovněž tématu cestování. Jedná se o prvotní umělecký počin rozervané studentské duše.

Elektronická kniha Návrat je nové vydání českého překladu Libora Martinka sbírky veršů Bonifacyho Miązka Návrat (2005 Opava), které vychází z londýnského vydání výboru autorových veršů Sandomierskie wirydarze v redakci a výboru Krystyny Bednarczykové

Elektronická kniha Výbor z poezie z let 1980–2017 polského básníka Zbigniewa Chojnowského obsahuje tři výbory autorovy poezie.

Zdálo by se, že v popředí básníkova zájmu je samotný milostný akt nahlížený z mnoha úhlů a podávaný se vzácnou cudností.

Básník František Formánek ve své debutové sbírce kombinuje poezii všedního dne s výlety do snových, surreálných světů. Dominantou jeho básní jsou především unavení a opuštění lidé, kteří přesto neztrácejí naději v lepší zítřky.

Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii.