architektura

Publikace se věnuje vybraným příkladům konverzí industriálních objektů či celých areálů, které byly proměněny pro potřeby kulturních institucí. Na čtyřiceti ukázkách je představena situace v České republice a v Evropě s důrazem na Norsko a Island.

Co předchází samotné realizaci architektonického díla? Jakým způsobem architekti zpodobňovali své představy o zamýšlené stavbě v minulosti a jak to dělají dnes? Která média přitom využívali/jí a nakolik byla/jsou určující pro výslednou podobu?

Monografie ukazuje, že Českobratrská církev evangelická, obecně považovaná za striktního odpůrce vizuálních zobrazení a estetizace prostoru, disponuje množstvím výrazných architektonických a výtvarných prostorových řešení, ...

Na pozadí jedinečného znojemského panoramatu, jak jej známe například z Kraví hory, se psaly dějiny nejen střední Evropy. Umělecké památky, kterým je tento průvodce věnován, tak vznikaly v úzkém dialogu s radostmi i strastmi své doby.

Tato kniha určená obdivovatelům unikátního kulturního dědictví jižního Kavkazu a Turecka je výsledkem pěti terénních cest, které v letech 2015–2022 podnikli studenti a pedagogové Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Představuje nejviditelnější umělecké dílo přístupné pohledu návštěvníka při příchodu před kostel opatství ve vesnici Conques /Francie/: bohatě zdobený a polychromovaný tympanon představující scénu Posledního soudu.

Monografie uvádí do rozsáhlého díla Jana Stolína, dlouhodobě se zabývajícího instalacemi v galerijním prostoru i venkovním prostředí, jednoduchými trojrozměrnými tělesy, obohacenými o ventilátory, a kresbami pastelem.

Monografie přináší průřez téměř desetiletou prací Jaroslava Prokeše, věnujícího se venkovním i galerijním instalacím, jejichž časové trvání bylo zpravidla omezené.

Originální monografie se detailně věnuje tématu, které se teprve v posledních letech dostává do hledáčku historiků umění a architektury – dějinám kulturních domů.

V Ústí nad Labem se ve dvacátých a třicátých letech 20. století odehrál jeden z nejpozoruhodnějších příběhů československé meziválečné komunální architektury a urbanismu.

Zahrada je část přírody — krajiny —, upravená člověkem pro jeho blaho a užitek jeho blízkých. Je vymezená nejen prostorově, ale i duchovně, geniem loci. V zahradách, které se blíží té rajské, je dána volnost stromům, místo květinám, ...

V odborné literatuře, zabývající se historickými konstrukcemi jako "abecedou" poznávání historických staveb (tedy klíčové součásti hmotné kultury a památkového fondu) chybělo dosud stručné a přehledné shrnutí základních informacíí.

Přehledná kolekce fotografií budov Univerzity Pardubice s doprovodným textem nám umožňuje vytvořit si představu prostorového rámce této vzdělávací instituce.

Kniha významného zahradního architekta představuje téměř šedesát zahrad ve Francii.

Kniha pojednává o fenoménu tradiční pamírské architektury, o pamírském domu.