Všimli jste si, jak se při vstupu do lesa opatrně rozhlédneme a přestaneme hlasitě mluvit? Je to tak, jako kdybychom šli někam na návštěvu. A ono to tak opravdu je.
Tomáš Jirgl se dosud prezentoval divokými a oslovujícími básněmi. Plzeňské vydavatelství ARTKRIST přichází s první prózou tohoto autora. Na obrázcích se vyřádila Lenka Hejdová.
Próza Smíš zůstat mrtev zaujala Alexandra Klimenta. Bodovala v soutěži Knižního klubu. Obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana. Pro rozhlas část četl Pavel Kikinčuk (zpívala k tomu Iveta Bartošová).
Černá a bílá jsou jen dva odstíny šedi je soubor osmnácti krátkých příběhů. Vycházejí z běžných reálných situací, jsou vyprávěné s laskavým humorem a vyvíjejí se k dobře vypointovaným a často absurdním koncům. Autor si rád dělá legraci.
Z dědictví prastarých keltských lesů a slovanských hájů se u nás vždy rodily výjimečné ženy – bylinkářky a čarodějky. Na konci 19. století už sice nekončily na hranici, ale jistý cejch si nesly neustále. Ovšem kdo měl tehdy život lehký…
Kniha Nejtemnější kout pekla navazuje na první (Temný den) ze série s detektivem Irou Dobblesem. Iru jsme tehdy opustili ve chvíli, kdy bojoval o život v nemocnici.
„Člověk píše, aby odložil svou náladu. Aby zanechal otisk sebe, který možná nebude nikdo číst. Psaním dávám pocitům a emocím tvar, barvu, vůni. Když tvořím, tak žiju.“
Plzeňská rodačka, básnířka, překladatelka a mecenáška PhDr. Hana Gerzanicová v r.1949 emigrovala do Austrálie, v 90. letech se vrátila do Plzně a s obdivuhodným elánem se zapojila do kulturního dění.
V básních se snoubí silný duchovní rozměr s láskou k poezii a k hudbě. Je intimní výpovědí o trpělivém čekání, hledání i očistném otvírání utajených komnat. Imaginární obrazy vhodně akcentují obsah plný naděje, touhy, pokory a víry.
Kniha padesáti ilustrovaných povídek. Výbor padesáti krátkých anekdotických textů zachycuje zdánlivě každodenní příběhy "hrdinů všedního dne" s vtipnou, občas rozvernou pointou a leckdy také s překvapivým rozuzlením.
Karla Erbová vydala 40 básnických sbírek, nemalou část z nich tvoří zamýšlení nad osudy osobností, které ji zaujaly, např. van Gogh, Dante, Fermi, Chopin a Sandová, Němcová, A. Schweitzer a další.
Poezie Ireny Henzl Velichové jasně vystupuje z šedi básnické nadprodukce, kterou je současný literární trh zahlcen, a proto by neměla uniknout naší pozornosti.
Básník a spisovatel Petr Švácha vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni, absolvoval postgraduální studium na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze a převážně pracoval jako redaktor odborného tisku.
Plzeňská autorka má už za sebou vydání řady básnických sbírek. V té nejnovější se ohlíží za prožitou schizofrenií – nemocí, která od první hospitalizace a prodělané léčby do jejího života už navždy patří.
Jedná se o sbírku krátkých básní psaných volným veršem, jejímž hlavním tématem je život sám. Už název sbírky poukazuje, navzdory zažitým rodinným a kulturním vzorcům, na mnohdy absurdně se vyvíjející cestu životem.
První básnická sbírka autorky je doprovázená ilustracemi, které jsou z její tvorby. Sbírka odhaluje skrytý příběh ztráty blízké osoby a pochod myšlenek o smrti. V tomto případě je noc jako smrt.
