Proč tvořit, snít a vnímat skrze haiku? Haiku jsou jako skvrny světla vrhající do každodennosti okamžiky plné přítomnosti. Chtějí na minimální ploše a s minimálními prostředky vyjádřit maximum.
Známá autorská dvojice předkládá tentokrát knihu dvaceti pěti „povahopisů“ vybraných osobností z literárního a uměleckého světa, které již nejsou mezi námi.
Byla to země nikoho... Doslova. Nárokovali si ji jak Bavoři, tak Češi. A protože tu pod zemí dřímaly zdroje železné rudy, obě království tu o ně vedla vleklou a nenápadnou válku. Obě strany měly jasno v tom, komu daný kout země patří.
Umění má pevné a nenahraditelné místo ve vzdělávacím procesu. Výchovně-vzdělávací charakter má i poezie. Záleží především na učitelích, zda chtějí a dovedou využívat potenciál básní a působit slovem na své žáky.
Knížka líčí humornou formou skutečné události, které většinou prožila autorka, učitelka na základní škole. Postavy v knize mají pouze odlišná jména a pohlaví a upraven je i sled některých příběhů.
Ve čtvrtek 20. června 2021 kolem 11. hodiny večerní rozčísly nebe první blesky, udeřily tympány hromů jako v barokní opeře. Na scéně nastal zmatek, rychlé uklízení věcí, když tu se vichr opřel do velké verandy.
Po celotýdenním shonu by se rodina měla sejít u krásně prostřeného stolu, v klidu si pochutnat na něčem obzvláště lahodném a strávit tak spolu pár příjemných chvil.
Nastala doba, kdy bychom se měli zamýšlet nad využitím surovin do posledního zbytečku. Naši předkové velmi šetřili, přesto dokázali připravit chutné a levné pokrmy. Nic nesmělo přijít nazmar.
Kalendář představí tradiční české zvyky, hry a zábavy našich předků v průběhu celého roku. Každý týden si připomeneme, jak dříve běžely všední dny, jaké práce byly obvyklé, co se jídávalo a jaké svátky slavili naši předkové.
K andělským bytostem se lidé obracejí už celé věky a představují si je v různých podobách od éterických vzdušných stvoření, po prdelaté andílky, vždy ale symbolizují ty nejušlechtilejší pocity.
Když se chorobopis mění ve scénář a všechno v dávnou vzpomínku, opakují a připomínají se děje, které patří do minulého světa a jsou skryté uvnitř v nás. Byl Sigmund Freud dobrý beletrista?
Poslední srdce. Ostré skály. Naftový motor. Tajné zprávy. A všude zelená a hnědá. Hnůj. — Černá koruna a nelehký úkol. Co všechno ukazuje k cíli? Starý hrad. Starý muž. Tři barvy vlasů. Černá koruna.
Strašidla a mytické bytosti, objevující se pověstech a v pohádkách většinou vyvolávají děs a hrůzu, mohou škodit, ale i pomáhat. Některá vypadají jako podivné odpudivé příšery či přízraky, jiná jsou na pohled krásná.
Kalendář je sestaven z ilustrací z knížek O Květušce a její zahrádce a O Smolíčkovi Františka Hrubína, Perníková chaloupka Václava Renče, Bajaja Vladimíra Holana a Pohádek H. Ch. Anderesena.
