Ve čtvrtek 20. června 2021 kolem 11. hodiny večerní rozčísly nebe první blesky, udeřily tympány hromů jako v barokní opeře. Na scéně nastal zmatek, rychlé uklízení věcí, když tu se vichr opřel do velké verandy.
Nastala doba, kdy bychom se měli zamýšlet nad využitím surovin do posledního zbytečku. Naši předkové velmi šetřili, přesto dokázali připravit chutné a levné pokrmy. Nic nesmělo přijít nazmar.
Po celotýdenním shonu by se rodina měla sejít u krásně prostřeného stolu, v klidu si pochutnat na něčem obzvláště lahodném a strávit tak spolu pár příjemných chvil.
Kalendář představí tradiční české zvyky, hry a zábavy našich předků v průběhu celého roku. Každý týden si připomeneme, jak dříve běžely všední dny, jaké práce byly obvyklé, co se jídávalo a jaké svátky slavili naši předkové.
K andělským bytostem se lidé obracejí už celé věky a představují si je v různých podobách od éterických vzdušných stvoření, po prdelaté andílky, vždy ale symbolizují ty nejušlechtilejší pocity.
Když se chorobopis mění ve scénář a všechno v dávnou vzpomínku, opakují a připomínají se děje, které patří do minulého světa a jsou skryté uvnitř v nás. Byl Sigmund Freud dobrý beletrista?
Poslední srdce. Ostré skály. Naftový motor. Tajné zprávy. A všude zelená a hnědá. Hnůj. — Černá koruna a nelehký úkol. Co všechno ukazuje k cíli? Starý hrad. Starý muž. Tři barvy vlasů. Černá koruna.
Strašidla a mytické bytosti, objevující se pověstech a v pohádkách většinou vyvolávají děs a hrůzu, mohou škodit, ale i pomáhat. Některá vypadají jako podivné odpudivé příšery či přízraky, jiná jsou na pohled krásná.
Kalendář je sestaven z ilustrací z knížek O Květušce a její zahrádce a O Smolíčkovi Františka Hrubína, Perníková chaloupka Václava Renče, Bajaja Vladimíra Holana a Pohádek H. Ch. Anderesena.
V Bylinkovém kalendáři 2023 jsou popsány známé i méně známé léčivé byliny, které však naši předkové běžně používali k léčebným účelům a občas i v kuchyni nebo jako přísad do domácí kosmetiky.
Strašidla a mytické bytosti, objevující se pověstech a v pohádkách většinou vyvolávají děs a hrůzu. Zjevují se na nejrůznějších místech a v různé době a podle svého charakteru straší, některá konají dobro, jiná škodí.
Pokojové rostliny pěstovaly s oblibou i naše babičky, bývaly běžné v každé domácnosti. Zeleň vnáší do bytu energii, svěžest a radost ze života. Věnujeme-li jim základní péči, můžeme si dopřát i takové, které by venku nepřežily naše drsnější podnebí.
Katalog k výstavě Studia Najbrt uspořádané na 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Výstava představí 28 let trvající spolupráci s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary.
Až do úplného konce. Život každého člověk je konečný, ovšem závěr životní cesty každého z nás je rozdílný. Kniha Jaromíra Kročáka nás uvádí do života jedné zcela běžné rodiny. Marie a František, rodiče dvou dcer Elly a Věry se svými rodinami.
