Kiterární hra na schovávanou pro mladé i staré, velké i malé, plná skrytých i méně skrytých narážek, a hlavně plná útěchy pro každého, kdo někdy v životě ztratil panenku nebo cokoli, co mu bylo drahé.
V centru vyprávění o tom, co se děje v korutanské katolické vesnici, když někdo zemře, stojí postava sběrače kostí, jenž z kostí zabitých zvířat vyráběl mazadlo odpuzující od tažných koní mouchy a komáry.
Kniha "Na smutek není čas" vypráví o životě Františka Kriegla, otiskuje jeho nejzávažnější polické projevy a obsahuje i korespondenci s jeho přítelem Františkem Janouchem.
Útlá próza, dílo třiadvacetileté autorky, je do značné míry autobiografickou reminiscencí vlastního dětství a mládí naplněného pocity bezprizornosti, nejistoty a hledání záchytného bodu.
Mies van der Rohe mluví v této sbírce rozhovorů zcela svobodně o svém vztahu ke klientům, o obecném jazyce, který ve svých architektonických projektech hledal, o vlivech na svou práci i o syntéze architektury a techniky, kterou ve svých projektech hledal.
Stejně jako ve většině Amannovy tvorby nesoucí autobiografické rysy autora jsou i v knize Zabít matku ústředními motivy smrt jakožto utrpení, završení (nebo také vykoupení) a vztah syna a matky.
To by mohl být film je knížka o scenáristice, ale také o životě, konkrétně o dospívání v socialistickém Československu. Scenáristika se zde pojednává jako proces transformace životní zkušenosti ve sdělitelné dílo.
Klaus Merz dozrál během několika desetiletí - bariéru nezájmu prolomila až útlá próza s autobiografickými rysy Jakub spí, která se svou vypjatou emotivností a autorovým stylistickým mistrovstvím stala mezinárodním bestsellerem.
Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.
