Termín Deník osamělého běžce se poprvé objevil v měsíčníku Melodie zkraje osmdesátých let. Pod tímto názvem tam František Ringo Čech popisoval svoje postřehy z muzikantského života.
Ve druhém vydání se zaměřil autor na aktualizaci a novinky ve výživě, hnojení a ošetřování révy vinné, uvádí nové odrůdy zapsané ve Státní odrůdové Knize ČR.
Studie o současné české dramatické tvorbě si všímá nové tvorby autorů, kteří byli za minulého režimu umlčeni i těch, kteří jím byli s jistým omezením trpěni. Připomíná tvorbu autorů malých divadel a divadelníků, kteří se etablovali po změně režimu.
V tomto svazku velké řady edice Disk předkládáme čtenářům výběr česky dosud nepublikovaných statí K. S. Stanislavského, které zkratkovitě, ale výstižně mapují obraz vývoje myšlení velkého ruského divadelníka.
Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti.
Druhý díl trilogie Rytmus, tvorba, divadlo pojednává o rytmologické problematice z hlediska symboloniky, discipliny věnované studiu reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské aktivitě.
O pestré historii Divadla Rokoko dosud nebyla vydána žádná publikace. Proto se Městská divadla pražská rozhodla oslovit renomované divadelní historiky a k významnému jubileu připravila knihu.
Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí velmi detailní a otevřený pohled na proměnu přední pražské scény po srpnu 1968
První česká monografie, která je zaměřená na kompletní dramatickou tvorbu Václava Havla a zároveň si všímá i jeho tvorby básnické, esejistické a publicistické a bere v potaz také základní biografické a kontextuální souvislosti.
Cílem této publikace je pokusit se alespoň parciálně zmapovat probíhající proměnu institucionálního přístupu k divákům a zaměřit se na postoje současných uměleckých institucí, jako jsou muzea umění, galerie, nebo centra pro současné umění.
Kniha pražské teatroložky, která se podílí mj. na několikasvazkovém projektu České divadelní encyklopedie, detailně přibližuje nejméně známou součást jezuitského divadla.
Naše přední teatroložka ve své práci zkoumá velkou proměnu v divadle antického Říma: odklon od dramatu a příklon k podívané všeho druhu, počínající už v 1. století před n.l. a hlavně za vlády julsko-klaudijské dynastie.