Známá brněnská herečka Vlasta Fialová vypráví v herecké šatně o své práci a životě. Její povídání je doplněno o rozsáhlou obrazovou přílohu. Dobové fotografie poskytla sama herečka ze svého rodinného alba.
Rádlův synovec je druhým dílem proponované řady tzv. divadelních novel, na jejímž počátku stojí Lakuna, silně imaginativní próza zpracovávající hamletovský motiv, zatímco Rádlův synovec obsahuje motiv corneillovský.
První ucelenější studie o jednom z největších divadelních reformátorů 20. století Bertoltu Brechtovi a o tom, jak se jeho divadlo a myšlenky podepisovaly na našem divadle a myšlení
Pavel Tigrid (1917-2003), český novinář, vydavatel exilového časopisu Svědectví a polistopadový politik v archivním rozhovoru s Petrem Kotykem z roku 1992.
Nový román bestsellerového kanadského autora stejně jako Pí a jeho život vykazuje až překvapivě upřímné paralely Martelova života a jeho knižního hrdiny.
Hrdiny šestnácti povídek jsou lidé, věci a entity žijící v realitě převrácené naruby. Postavičky různého původu, jež často pocházejí ze spodních společenských vrstev, které si navíc nejsou úplně jisté tím, jak se jmenují a ve které době se nacházejí.
Jeden z nejzajímavějších současných newyorských dramatiků ve svém románu-debutu líčí s obrovskou dávkou drsného, ale inteligetního humoru jisté stránky života v New Yorku: bydlení v chudinské a bohémské čtvrti Lower East Side.
Termín Deník osamělého běžce se poprvé objevil v měsíčníku Melodie zkraje osmdesátých let. Pod tímto názvem tam František Ringo Čech popisoval svoje postřehy z muzikantského života.
Bart se ocitne ve světě Pokemonů, začne obchodovat se skautskými koláčky a stane se cílem Homerovy snahy stát se dobrým otcem. A jako finále předvede Bart svou vlastní divadelní hru... k velké nelibosti Lízy!
Autor v knize míří na otrlého plnoletého konzumenta, který už ví, že katastrofa a fraška jsou neoddělitelným rubem a lícem téže mince. Absurdní humor z repertoáru neprávem opomíjeného Divadla Chobot.
Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb.
Komponovaný výbor z fejetonistických textů, které Viktor Šlajchrt publikoval převážně na internetu v letech 1999-2001, doplněný o pásmo soukromých zápisků z roku 2010.
Postavy z prózy Miroslava Drábka spojuje „dělání divadla“, které není jen jejich společným zájmem, ale má pro ně i vysloveně existenciální rozměr. Jsou to totiž lidé na okraji společnosti, zpravidla bezdomovci.
Osm rozhovorů emeritního šéfredaktora Divadelních novin Jana Koláře s nepřehlédnutelnými osobnostmi našeho divadelnictví vznikalo v průběhu let 2010 až 2021. Co jméno, to pojem. Arnošt Goldflam, Jan Klusák, Pavel Kohout, Milan Lasica, ...
