Dvoudílná uměleckohistorická práce věnovaná malířům Carpoforu Tencallovi (1623–1685) a jeho mladšímu bratranci a následovníkovi Giacomu Tencallovi (1644–1689) vznikla v rámci programu, zaměřeného na dokumentaci a výzkum nástěnných barokních maleb.
Emauzské malby kromě jedinečné reprezentace malířského umění Čech druhé poloviny 14. století umožňují nahlédnout i do kulturního a duchovního ovzduší Prahy za vlády císaře Karla IV.
Josef Winterhalder st. (1702–1769) patří k nejvýznamnějším osobnostem barokního sochařství na Moravě. Kniha je určena jak historikům umění, tak širší veřejnosti se zájmem o období baroka a křesťanskou ikonografii.
Na příkladu čtyř vyhraněných malířských solitérů se snaží ukázat, že skutečně hodnotná umělecká díla 20. století často nevznikala v hřmotu avantgard, ale naopak tehdy, kdy se přemýšliví a talentovaní malíři odvraceli od módních avantgardních vln.
Malíř českého původu Gabriel von Max (1840 Praha - 1915 Mnichov) patří k nejvýznamnějším reprezentantům mnichovské malířské školy ve druhé polovině 19. století.
Obsahem této publikace je podstatná část mého životního příběhu a zkušeností, kterých jsem nabyl na cestě za poznáním, co je člověk.
Téma mezních situací, jímž se systematicky po desetiletí zabývám, pro mě stále zůstává stimulem k dalším projektům.
Publikace, která přináší první komplexní přehled celoživotní tvorby architekta, malíře, designere a teoretika umění Jiřího Krohy, je týmovou prací historiků umění z různých krajin Evropy a USA.
