Kniha Helsinský efekt Daniela Thomase je jako celek velmi srozumitelná, napsaná s hlubokou znalostí věci a rozhledem po celém komplexu helsinské problematiky.
Polský historik zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle.
Autor ve své práci sleduje sovětskou taktiku na poli mezinárodních jednání o lidských právech od roku 1966 až po Helsinskou konferenci v roce 1975. Věnuje se také účasti Rady svobodného Československa, která formulovala strategii československého exilu.
Derek Sayer ve své monumentální knize Praha, hlavní město dvacátého století skládá střípky kulturních dějin Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami, aby ukázal, jak zapadají do mozaiky evropských dějin.
Obsáhlé kolektivní dílo, na jehož přípravě se podílela řada domácích i zahraničních odborníků, právních i obecných historiků, zevrubně mapuje vývoj československého práva a československé právní vědy v meziválečném období.
Neony ozářily noční tvář města a vnesly do jeho ulic tajemství a moderní životní styl. Vábily k návštěvě do obchodních domů. Sváděly ke vstupu do restaurací.
David M. Glantz v knize využívá donedávna přísně tajné studie sovětského Generálního štábu o bojových akcích v oblasti Charkova na jaře 1942 a ve svém vlastním textu poskytuje erudovaný odborný a doplňující komentář.
