Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavazda Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu.
Stejně jak jiná umělecká díla, i díla filmového umění časem stárnou a postupně degradují. V současné době navíc dochází k masové digitalizaci projekčních prostor a tak ještě více nabývá na důležitosti otázka vzniku digitálně restaurovaného filmu.
