(...) Ve výtečném překladu Patrika Ouředníka vyšel román známého francouzského spisovatele. (...) Queneau nám i v tomto románu předvádí podstatnou část své literární výbavy: motivy nerozlišování spisovného a hovorového jazyka, sžíravá sebeironie (Queneau vystupuje v románu jako "autor" sám, ale také jako pes, kterého jeden z vojáků odstřelí, když očichává tělo mrtvé ženy), inspirovanost Jamesem Joycem, Faulknerem či francouzskými surrealisty.