(...) Složitý a mnohovrstevnatý text Umberta Eca lze chápat a vnímat, jak už bývá u tohoto autora zvykem, několika odlišnými způsoby. (...) V každém případě napsal Umberto Eco román o lidské touze poznávat a objevovat, o přátelství, chamtivosti, podlosti, schopnosti snít, ale i manipulovat s lidmi, příběhy a vlastně i s dějinami – o tom všem je Baudolino. Velmi čtivý, moudrý a poutavý román, který se zcela jistě zařadí po bok svých úspěšných předchůdců.

(...) Baudolino je svým způsobem rodným bratrem středoevropského Švejka: důsledným domýšlením dobových iluzí demonstruje jejich absurditu. Eco si pochopitelně neutahuje jen z duchovních úletů Barbarossovy éry, ale také ze současné renesance mystiky, šamanské magie, tajuplných duchovních nauk Východu a módního čarodějnictví v žánru fantasy. V duchovně zaníceném, ale o to prolhanějším světě, jímž Baudolino prochází, vyznívají jeho vlastní lži jako tvůrčí gesta a navíc se stávají zbraní, jež umožňuje neurozenému jedinci s bystrou hlavou přežít.