(...) Putování klinikou připomíná návštěvu panoptika. S narůstajícím počtem přečtených stránek se ale čtenáři některé postavy představují z více stran a bizarnost světa léčebny se v kontrastu s lidskými trápeními ukáže v ještě obludnější podobě. (...) Tento román není o psychiatrii; alespoň ne v první řadě. Klinika Hora hoře je jen zmenšeným modelem lidské společnosti, v němž jsou nahuštěny rozličné lidské charaktery a jsou zde předváděny úchylnosti některých společenských mechanismů, jejichž zvrhlost spatříme nejjasněji vykreslenou v románové nadsázce.