(...) Tato přímo klinická diagnóza se ovšem historického Beneše, vůči němuž Nesvadba nechová pražádné sympatie, týká jen částečně. Cítíme za ní kritiku celého společenství, do něhož se autor narodil, a co víc - nejen skepsi vůči budoucnosti národa, který postava blázna Beneše symbolizuje, ale i vůči světu, nalézajícímu jediné řešení na svou krizi v "zázračných" výdobytcích moderní vědy a průmyslu, aniž by kdokoliv chápal, že se tak jen zbavuje svobody. Nesvadba svým románem Peklo Beneš napsal zřejmě své nejlepší dílo.

(...) Josef Nesvadba opět využil formy čtenářsky přitažlivého příběhu, aby nově rozvíjel témata, která v různých podobách prolínají celou jeho tvorbu. Velmi osobitým způsobem se vyjadřuje k aktuálním (a často velmi bolestným) politickým dějům a diskusím. (...) Konstruuje děj s obrovskou vynalézavostí a fantazií, aniž by čtenáři nakonec dal či vzal jistotu, co všechno je ještě realita (byť realita fantaskního románu) a co jen fantasmagorická halucinace hrdiny...
Prostě - Nesvadba. V té nejlepší podobě. Peklo Beneš bezesporu patří k autorovým nejzajímavějším knihám. A také k nejzajímavějším českým prózám posledních let.