(...) Paměti velice vzdělané, ctižádostivé, vznešené a majestátní íránské císařovny jsou velmi subjektivní. Pro historika jsou velmi cenné autobiografické pasáže první části z mládí, odhalující původ císařovny z vysoké íránské společnosti a bourající mýtus o nesmělé studentce z lidu. (...) Neobjektivita se projevuje i v jejích neustálých obavách z relativně málo vlivných komunistů, kteří chtěli "proměnit Írán v sovětskou republiku, jež bude sloužit zájmům Kremlu i náboženských fanatiků". (...) Podle pamětí při krvavých událostech "naši vojáci stříleli jen na žháře, lupiče a členy ozbrojených komand".