(...) Spolu s Masarykem to od autora schytávají také Václav Černý, Jan Patočka nebo Pavel Tigrid, všichni obviněni z lehkonohé myšlenkové neprincipiálnosti. Pokud někdo před přísnou Preisnerovou kritikou obstojí, jsou to vždycky nepolitické, bytostně tvůrčí osobnosti - básníci jako Jan Zahradníček, Vladimír Holan a hrstka dalších.
Preisnerovy nároky na českou společnost jsou vysoké, to však pochopitelně neznamená, že by jen z toho důvodu neměl pravdu. Šířkou záběru i hloubkou analýzy jeho texty připomínají podobně rozepjaté práce filmového dokumentaristy Karla Vachka.
Vedle lehkonohých tanečníků, kteří přivolávají novinky, každá normalní společnost potřebuje i ty, kdo ji propojují s generacemi minulými. Rio Preisner je takový muž.