(...)Nabokovovy povídky jsou nasyceny sugestivními detaily a rozsáhlými odbočkami, těmi příběhy v příbězích, anebo několikavrstevnými reflexemi, umnou intertextualitou a jazykovými hříčkami (povídku Sestry Vaneovy uzavírá odstavec obsahující v akrostichu jména obou sester), nemluvě už o tom, že každá jeho povídka si hledá svůj způsob vyprávění, své vlastní kompoziční postupy.