(...) Je Don Juan postavou stejně skutečnou jako vypravěč- gurmán, nebo je přeludem jeho zjitřené obrazivosti? To Handke neprozradí, každopádně je jisté, že Juanův příchod se v mnohém podobá zjevení, líčení jeho činů legendě ( včetně epizod o uzdravení, včetně aury " svátečnosti" jeho vystupování), a že sblížení s vypravěčem- čtenářem, oživující jeho samého i kraj vůkol, připomíná žánr navštívení andělem či svatým. Don Juan v Handkeho podání není svůdce- pokušitel, ale " zachránce" a médium zvláštní moci, ve kterém ženy vidí " v onom okamžiku poznání svého pána"; Erós smyslné lásky, smyslového poznání i přátelství mezi vyprávěním a posluchačem.