(...) Je to poetický, explozivní obraz potápějícího se světa zachyceného do detailů včetně tvaru oblak a výrazu tváří. (...) Výtečný překlad Libora Dvořáka a krásná grafi cká podoba knihy od Vojtěcha Domlátila ten dojem, že jde o poklad, ještě podtrhují.

V českém překladu se objevily deníky Ivana Bunina (1870-1953), lépe řečeno jejich část. Stejně jako v originálu nesou název Proklaté dny a zachycují dobu kolem bolševické revoluce v roce 1917 až do roku 1920, kdy Bunin emigroval se svou ženou Věrou do Francie. Už ve dvacátých letech si Proklaté dny přečetla Buninova poslední láska – básnířka Galina Kuzněcovová.

(...) Buninovy deníky z období bolševické revoluce patří ke knihám, které otřásly ruskou kulturou na konci 80. let - za perestrojky, kdy byly v Rusku prvně publikovány. (...) Dnešní čtenáře možná víc než zanícené odsudky počátků rudého teroru osloví Buninův dokonalý cit pro přírodní detaily a jejich pronikavé a působivé vylíčení. Deníky z revoluční doby jsou hodně založeny na aktuálním dění („Každé ráno činím pokus v poklidu se obléct a přemoci netrpělivou zvědavost na noviny - jenže vše marno“). Přesto do nich pronikají mistrně vystižené scenerie, popisy barev, tvarů a zápachů, které běžnou předmětnou každodennost proměňují v brilantní dílka nejvytříbenější estetické úrovně. (...) Na každý pád jde o knihu mnohostranně živou, která se čte v každé historické chvíli jinak a představuje pohled na revoluci a způsob vnímání skutečnosti, které nemají obdoby a vryjí se hluboko do paměti.