V padesátých letech napsal Josef Hiršal k pobavení hrstky svých přátel, kteří se pravidelně scházeli v kavárně Slavii, řadu básnických nápodob. Jejich tématem byl všední, nenápadný, byť užitečný hrdina: párkař. Pro lyrické vyjádření představitelů poetických škol a směrů od počátků novočeského básnictví bylo to téma přímo groteskní. Zapadlo však dobře do doby, kdy uzeniny byly ještě na lístky.