(...) z fragmentů tvořících Sílu věcnosti vystupuje osobnost, která budí respekt a jaksi samosebou staví před čtenáře nároky - ten si musí položit otázku, jak by před touhle ženou obstál. Základní tónina přítomných vzpomínkových textů je laskavá, nicméně od smrti Olgy Havlové uplynul více než tucet let a atmosféra není tak zjitřená jako v měsících, kdy Kosatík sepisoval „svoji“ paní Olgu.