Jitka Poledňáková-Schelingerová umí vyprávět. O láskách, o oslavách, o cestách, o filmování, o dětství, o hudbě, o atmosféře let, kdy byla mladá, kdy chtěla žít a oslavovat. (...) Jsou to vzpomínky teskné a poznamenané ztrátou. Kdyby autorka uměla hůře psát, byly by i hodně sentimentální. Poledňáková-Schelingerová ale má smysl pro situaci, jemně líčí komické příhody a vykresluje dobu, kdy dlouhé vlasy měla i jakási zlatá mládež reálného socialismu. (...) V knize o lásce a chuti k příjemnému životu lze nalézt dost zajímavých reálií a postřehů o dobové atmosféře. Líčení má šťávu i eleganci, což jsou také věci, které bylo třeba v době autorčina mládí a věku lehce středního dosti trudně obstarat.