(...) Přečtením dramatických i prozaických textů nahlédneme, že spisovatelka ráda opakovaně krouží kolem podobných témat, že si oblíbila určité žánry (detektivka, báje, sci-fi) a konečně i to, že její kratší prózy jsou mnohdy formulovány čistě dialogicky, čímž se vlastně přibližují dramatům. Jestli se však Květě Legátové něco výborně daří - natolik, že je to přímo charakteristické pro její rukopis - , pak je to zobrazování ženských postav. V nich autorka snoubí jakousi prostou věrnost ženskému údělu s pronikavými intelektuálními schopnostmi. Ovšem tím, že stojí nohama na zemi, a přitom mají nadhled nad situací, Legátové ženy jednoznačně převyšují okolo se vyskytující postavy mužské. Zvláště pečlivě bývají v rámcích její hry se sexistickým předsudkem o paradoxu obyčejnosti a myšlenkové výlučnosti žen vypracovány figury, které se jeví být autorčiným alter egem - můžeme dokonce postřehnout jakousi ironickou zálibu spisovatelky okořenit své postavy něčím osobně autentickým.