V knize Hlava žáru se literární vědec, editor, překladatel, ale i prozaik a básník Vladimír Binar rozhodl, že svým vzpomínkám nastaví pozoruhodné zrcadlo. Svá " kolokvia", postihující padesátá a šedesátá léta, totiž doplnil knižně dosud nevydanými verši z téhož období. Hlava žáru Vladimíra Binara je zajímavě poskládaná kniha. Jde vlastně o paralelní memoár. (...) Básně svazku jsou paralelou ke vzpomínkám. Sedmnácti- až sedmadvacetiletý poeta v nich ohledává terén slov i svého vnímání, verš za veršem se vyrovnává s vlastní senzualitou, osahává její limity, hledá pro ni jedinečný hlas. Sonduje její zdroje a nakonec i skryté hlubší významy. Binarova smyslovost bez potíží mísí dojmy přírodní s vjemy městskými a civilizačními, rozměr kosmický bez nesnází překrývá rozměrem pozemským.

Pro označení Hlavy žáru tradiční kategorie žánrů nepostačují. Není však sporu, že je to dílo celistvé; nejlépe by asi bylo nazvat je koláží. Jejím rámem jsou léta 1958-68, jenže tento rám je jen stěží s to ukrotit dynamiku barev a tvarů, přelévají se přes něj všemi směry.