(...) Hlavní hrdina po sebevraždě své ženy naloží malého synka Zajdu juniora do žlutého Fiatu Punto a putují od jedné zákaznice k druhé. Smyslem ovšem není jen prodat jim něco z kosmetických přípravků, ale dostat je do postele. To je pro Zajdu Munroa celoživotní náplň a smysl života, o jehož pravidlech chce poučit i synka. Čím víc se mu ale snaží předat, tím víc juniorovi dochází, čemu by se měl vyhnout. Nick Cave se však nesnaží o žádné morální poselství a větší přesah, z každé věty je znát, že se při psaní bavil a čtenáři nezbývá než se bavit s ním. A dobře. Z každodenní rutiny ho Smrt Zajdy Munroa na dlouho nevytrhne, ale může s ním strávit jedno příjemné odpoledne.

...) Kromě čtivosti u Nicka Cavea dosud nevídané stojí ve Smrti Zajdy Munroa bok po boku vedle černého humoru, komických scén, misantropie a toxického drajvu touha po odpuštění, spasení a nalezení pevného vztahu otce a syna přes všechnu hryzající vinu, staré zášti, utopené sny. Tahle velká témata jsou přes všechny Zajdovy sprosťárničky a excesy hlavní osou románu. Svým způsobem jde o velmi morální dílo, jehož hrdina dosáhne vysvobození a čistoty až po smrti a náležitém trestu shůry. Lehce lze nalézt paralelu mezi autorovými pozdními písňovými texty a touto knihou. Nick Cave poslední dobou překvapuje. Ať je to novými, uvolněnějšími deskami a projekty, nebo literárním stylem, který se pohybuje někde mezi Denisem Johnsonem, Cestou Cormaka McCarthyho, groteskností Flannery O'Connorové a komediálním sitcomem na BBC. Stejně jako muzika je i jeho psané slovo zábavné, drsné, vtipné a přitom hluboké, poetické a procítěné.

(...) Nick Cave se ve svém druhém románu představuje v poloze, kterou už dostatečně známe z jeho písní -totiž jako autor zvláštní komedie s nádechem černého humoru. Ve Smrti Zajdy Munroa není nouze o komické situace - výborná je zejména scéna, kdy je Zajda doslova vyhozen jednou klientkou zběhlou v bojových sportech - ani o čistě slovní humor. Samozřejmě, pokud jde o silné stránky románu, nelze rozhodně nezmínit ani obrovskou jazykovou invenci a způsob, jímž autor dokáže literárně pracovat s různými klišé. Smrt Zajdy Munroa je vynikající kniha - rozhodně patří k nejlepším, které v poslední době vyšly.

"Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký být dobrej člověk," říká Zajda Munro na předposlední stránce druhého románu australského zpěváka, hudebníka a spisovatele Nicka Cavea. (...) Je ubit vlastní neschopností vyrovnat se s ubíjejícím životem, závislostí na náhražkách emocí a citů, hysterickými pokusy uniknout - ale z čeho vlastně?, je obětí sebe sama. Jeho způsob života (či spíše přežívání) nás může odpuzovat, ale také přitahovat, můžeme se děsit a pohoršovat, stejně tak jako bavit. V tom je největší síla románu. Absurdita se tu mísí s černým humorem, fantasmagorie s realismem, agresivní brutalita s nemohoucností. Nad vším se vznáší pach alkoholu, spermatu, kokainu, krve. Cave nám ale (naštěstí) nenabízí mravní rozuzlení.

(...) Zahraniční recenzenti knihy, která vyšla v originále na začátku září, se shodují v tom, že Smrt Zajdy Munroa je ve své krutosti i nesmírně vtipná. V kontextu prvního Caveova románu A uzřela oslice anděla určitě. Je psaná lehčím perem, s větším nadhledem, je lyričtější, a i když je otcovská láska hodně hybridní, je tu. Apokalypsa je však stále přítomná. U Cavea jsou svědky lidských běsů i děti. Zvrácenost? Spíš realita. Kdo jiný by měl být naším svědomím a kdo jiný by měl dědit naše chyby? Cave se čte jedním dechem, má spád a sevřený styl. Je krutý, to ano, ale smysl ta krutost má. Aspoň v tom, že se nepřetvařuje.

(...) Jeho hrdinové většinou vycházejí ze společenské spodiny, chovají se zavrženíhodně, přesto žijí fantastické životy a procházejí výraznými proměnami. Takový je i podomní obchodník Zajda Munro. Chodí od domu k domu a paničkám prodává sen o mládí. (...) Jediné, co jej vskutku zajímá, je další možnost ukojit přemrštěné libido. Vše se však mění v momentě, kdy Libby spáchá sebevraždu a Zajda se musí začít starat o Zajdu juniora. Společně se vydávají na šílenou cestu, během níž si k sobě budou hledat cestu, což se nevyhne i výrazné proměně obou. (...) Na prvním místě však je především vztah otce a syna. Otce, který si neví rady s otcovstvím, nechce mít nikoho na starost, neumí projevit zájem, cit, lásku. A syna, který je jeho pravým protikladem a jenž otce bezmezně miluje, aniž by věděl proč. Caveova kniha se tak zařazuje po bok u nás loni vydané Cesty Cormaca McCarthyho. I ona vychází z křesťanství a pojednává o zodpovědnosti otce. A obě knihy jsou stejně trnitými růžemi, jejichž květ však přebíjí většinu toho, co umění může nabídnout.

(...) A jak už to tak u Cavea bývá, servítky si nebere. Kniha nazvaná Smrt Zajdy Munroa je drsná, cynická a trochu zlomyslná jízda plná černého humoru, sexu, drog a přisprostlých výrazů. (...) Živí se jako obchodní cestující, a jeho zboží je - jako všechno v jeho životě - zaměřené na ženy: olejíčky, zázračné mastičky a krémy. Munroa ženy přitahují, vzrušují, snad i fascinují, ale zároveň je vnímá účelově - přes svůj chtíč. Když zrovna nebalí nějakou ženskou se "stehny jak hrom", potácí se mezi vědomím a nevědomím, chlastem, kokainem a zvracením.