Robert Wright si pro název své knihy zvolil zdánlivě pošetilý protimluv. Všemocný, vševědoucí a všudypřítomný bůh přece nemůže procházet vývojem, o žádné Evoluci boha tedy nemůže být řeč. Wright si je toho samozřejmě vědom, usiluje o něco jiného – zajímá ho, jak si lidé v té které době boha (nebo bohy) představovali, jaké mu přisuzovali vlastnosti a jak se na základě toho vyvíjelo náboženství a jeho etika. (...) Dobro tedy nevidí jako podstatu člověka, ta je zvířecí, ale evolucí se vyvíjí k vyššímu cíli, ať už mu budeme říkat Bod Omega nebo Království Boží. Navzdory materialistickému a světskému přístupu, kterým tak provokativně a poutavě analyzuje dějiny náboženství, se nakonec dostává k překvapivému závěru. V jeho pojetí evoluce je klidné soužití křesťanství s islámem vlastně nevyhnutelné. Jestliže lidské dějiny směřují ke stále mírumilovnějšímu stavu, jak ukázala analýza jejich hlavních duchovních proudů, můžeme očekávat, že se "bůh" tří abrahámovských náboženství bude dále zdokonalovat.