(...) Prilepinovy povídky připomínají formou i jazykem hrubý, neotesaný a zvětralý kámen – jako by chtěl autor dát jasně najevo svůj odstup od postmoderních konstrukcí spisovatelských kolegů Viktora Pelevina, Vladimira Sorokina nebo Pavla Pepperštejna, kteří se – někdo více, jiný méně – snaží povozit čtenáře na ocásku formálně vytříbených příběhů, konceptuálních hříček a ironických parafrází nejrůznějších žánrů. Prilepin si svým stylem – autentičností povýšenou na zákon – vysloužil četná přirovnání k Maximu Gorkému, s nímž ho spojuje i pestrá životní zkušenost, ze které své motivy čerpá. Vystřídal desítky povolání od pomocného dělníka a stěhováka přes velitele speciální jednotky OMONu až po magistra filologie a vojáka, který prošel hrůzami čečenské války.

Divoké pitky, balení holek i nasazení na čečenské frontě. Takové zkušenosti promítá kontroverzní ruský spisovatel Zachar Prilepin (36) do jedenácti povídek, jimiž se poprvé představuje českým čtenářům.
Navzdory brutalitě čečenských námětů jsou Botky plné horké vodky především pobaveným vyprávěním o životě generace dnešních ruských třicátníků. Témata Prilepin čerpá z vlastního pestrého života. (...) Ze souboru se vymyká povídka Žilka o rozpadajícím se manželství, již Günter Grass označil za "poetický text", jehož hlavní hrdina je ve sbírce "cizí jako meteorit". Tady Prilepin skutečně odhaluje svou nejsilnější stránku - svébytný lyrický styl ("tváře měkké jako hlína", "kyvadlo v bocích žen, v němž je vždy přítomna naděje").