Eco se v knize vrací ke svým oblíbeným románovým autorům a medituje o kategorii absolutna, o šumu a tichu nebo o živlu ohně. V narážce na globální oteplování Eco kapitolu uzavírá s tím, že zřejmě kráčíme vstříc smrti ohněm. Navzdory pesimistickému závěru ovšem publikace vyznívá díky autorově vynalézavosti a intelektuální hravosti povzbudivě a čtenáře může nabádat k tomu, že než ona smrt přijde, nebylo by marné si od Eka v mezičase ještě něco dalšího přečíst…