Eco má jistě pravdu, že vymyšlené krajiny, o kterých píše, se staly „pravdivou součástí reality světa našich představ“ a mají velmi reálnou sílu, jsou obdařeny mocí nadchnout, snít, dojmout, chtít objevovat, modlit se, pomáhat druhým, ale i chorobně utíkat od reality, či ji naopak od základu měnit a ve jménu zcela nového budoucího světa ničit a vraždit. Čím více si to budeme uvědomovat, tím lépe.

Během staletí se svět zaplnil bájnými místy a zeměmi, v jejichž existenci lidé věřili a někdy v ně věříme dodnes. Kdysi mohly skutečně existovat, jako legendární Atlantida, nebo také ne, ale víra v ně byla skutečná: řada dobrodruhů se vydala hledat např. říši královny ze Sáby. To, co je na těchto přeludech skutečné, odkrývá ve své nové knize Dějiny legendárních zemí a míst Umberto Eco.

Svou novou knihu nazval slavný italský spisovatel DĚJINY LEGENDÁRNÍCH ZEMÍ A MÍST. Patří do jeho volné řady bohatě ilustrovaných výkladových knih encyklopedického charakteru. Umberto Eco vystavěl nový svazek podobně jako před pár lety vydané Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti. Zatímco v těchto případech bylo téma už před otevřením knihy snadno představitelné, název novinky může budit pochybnosti. Není ostatně už ve spojení v podstatě exaktního termínu "dějiny" a obecně vcelku vágně vymezeného přívlastku "legendární" nějaký rozpor, či přímo antagonismus? Autor však své téma vysvětluje hned v úvodu. Víceméně vylučuje ze svých úvah země a místa románová, tedy zcela smyšlená (přestože stejně neodolá věnovat jim závěrečnou kapitolu). (...) Všechny tyhle a mnohé další legendární lokality prochází Eco v historickém sledu, vyvrací zavedené omyly a díky svému neuvěřitelnému přehledu zasazuje tyto dějiny do mnohdy překvapivých kontextů. Činí tak přitom literárně velmi střídmě, místy skoro heslovitě, ale o to úderněji. A samozřejmě se svým typickým intelektuálním vtipem, nadhledem i přesvědčivostí. Jeho výklad je doprovázen jednak výňatky z klasických literárních děl, která se ke každému podtématu vztahují, jednak nesmírně obsáhlým a kvalitním ilustračním aparátem s převažujícím podílem středověkého a renesančního umění.