Spojení Daniela Landy a Václava Cílka nemusí být až tak překvapivé a absurdní: jistou spojnici či analogii můžeme při troše dobré vůle najít v jejich společném vzývání archaických přírodních sil i v jisté multioborovosti. A zcela se snad nedá zavrhnout ani možnost, že pokud se Landa k Cílkovi hlásí jako k „mudrci“, může se pod Cílkovým vlivem jeho svérázné hledání spravedlnosti a vzývání mravnosti kultivovat.