(...) Je to sice „další“ válečný příběh, v němž hraje roli dítě, ale pojímá celosvětový konflikt jinak - jako něco, čeho je možné využít pro pochopení světa. Válka je tu šamanskou kulisou pro metaforické vyprávění o tom, jak neztratit naději. Dívka, jež měla ráda mýty, nyní sama jeden prožívá. Putování nemá cíl; samo je cílem a jedním z mnoha symbolů, jež kniha se snovou atmosférou nabízí. (...) Tajemný průvodce učí Annu nejen klamat tělem a oděvem, ale předává jí také znalosti přírody a poetické vidění světa. Což se nevylučuje s tím, že přežít se někdy povede jen za cenu smrti jiných. Pak přichází skutečný boj, kdy dívenka musí převzít vedení a zhostí se toho jako výborná žákyně. V té chvíli se příběh pro děti a dospívající stává i filozofickým a existenciálním románem. Válka symbolizuje smrtelné nebezpečí i zkoušku dospělosti. Vlaštovčí muž dívku učí, že ve světě, do něhož se narodíme, není nic jisté. A Anna přežije, protože si vzala si k srdci možná nejdůležitější radu: Že největší nadějí na přežití v onom nejistém světě lidských bytostí jsou nakonec jiné lidské bytosti.

Jak vysvětlit sedmileté dívce, jejíhož jediného příbuzného zatklo gestapo, co je to válka? Román Gavriela Savita to činí oklikou, neboť otázku vždy nadřazuje odpovědi. Opuštěná Anna se připojuje k tajemnému Vlaštovčímu muži a pět let společně putují zemí, v níž válka nastolila nová životní pravidla. Vyprávění je strhující nejen silou samotného příběhu, ale také metaforičností, s níž se dětská hrdinka a její průvodce dívají na svět okolo sebe.

(...) Savit napsal svoji prózu bohatým jazykem, suverénním stylem – a především plnou tajemství, symboliky, tušení, náznaků a nezodpovězených otázek. Ostatně otázky jsou podle Vlaštovčího muže, který vezme Annu pod svá ochranná křídla a vyrazí s ní na dlouhou pouť válečnými roky, vždycky důležitější než odpovědi. Putují volnou krajinou, mimo velká města, ale otvírají velká témata. Vlaštovčí muž si drží v řeči distanc, pečlivě tají svoji pravou identitu, svůj osobní příběh, mýtus. A místo něj nabízí mýtus jiný, obranný – lapí Annu v řeči, v takzvané cestovštině, která mu slouží k výrobě tisíce a jedné poetické hádanky, kterou využívá dvěma způsoby. Jednak k tomu, aby odvedl dívčinu pozornost od brutálních kulis světové války, jednak aby ji přivedl k ní samé, aby podnítil a­ rozvinul její fantazii, její přemýšlení, její osobnostní zrání.

Anně je sedm let, její matka je po smrti a otce zřejmě právě zatklo gestapo. Místo: Krakov, Polsko; čas: podzim 1939. A pak se najednou zjeví on – tajemný, uhrančivý, monumentální Vlaštovčí muž. Spadl z nebe? Zjevil se jako anděl strážný? Zrodila ho bujná fantazie dospívající dívky, zvídavé, přemýšlivé a jazykově nadané dcery univerzitního profesora? (...) Takové jsou základní souřadnice románu mladého amerického spisovatele Gavriela Savita Anna a­ Vlaštovčí muž, který právě vyšel v ­překladu do češtiny. Necelé čtyři měsíce poté, co vyšel ve Spojených státech originál. Na záložce se píše rovnou o světovém bestselleru. I ­když jde o autorovu prvotinu, není to vůbec nadsázka nebo reklamní trik. Je to silná, inspirativní a v tom nejlepším slova smyslu provokativní kniha.