(...) Pondělíčkovy texty sebrané do aktuálního výboru vznikaly, zhruba řečeno, v uplynulém půlstoletí. Klene se nad nimi dnes až archaická monumentálnost nespecializovaného vědění a přemýšlení. Autor se vyjadřuje zaprvé jako klinický psycholog třeba v eseji Tvář a lidský úděl. Dále se jako literární analytik probírá romány Flauberta a Zoly nebo širokým diapazonem textů týkajících se donchuanismu. Do třetice ho láká svět moderní masové komunikace a jeho tendence k videokultuře a erotizaci. A konečně sledujeme Pondělíčka při úvahách o možnostech konstituovat vědu o duši jako vědu. (...) Kniha Labyrinty duše & Bída psychologie dokládá svou ojedinělostí rmutnou pravdu, že intelektuálů je dnes mnoho, ale že v jejich hejnu se ti moudří vyjímají jako bílé vrány. Ivo Pondělíček je bílá vrána rovněž proto, že nemá potřebu zneužívat komunikační sítě ke komentářům jepičích činů, dělat dobře svému exhibicionismu a natřásat svá intelektuální pírka. A ještě něco: Pondělíček na rozdíl od mnoha specialistů umí psát česky.

Autorovy úvahy nesou stopy doby svého vzniku a v některých rysech jsou již poněkud zastaralé. Na druhou stranu je například jeho interpretace Paní Bovaryové přesvědčivější než nedávný „postmodernistický“ výklad téhož textu od J. Kellera. Díky svým zkušenostem dokáže Pondělíček najít též jevy, které se opakovaně vracejí napříč různými generacemi, a tak jeho texty obsahují i podněty nadále platné.