(...) Na rozdíl od nového Cronenbergova filmu však není podstatou Kerrovy knihy popis milostné tragédie. Ta v ní tvoří pouze tenkou červenou nit, jež se táhne (a reálně táhla) celou genezí a pozdějším vývojem psychoanalýzy. Cenná je zde především optika, jíž jsou osobnosti obou otců hlubinné psychologie zkoumány: Freud z tohoto úhlu pohledu vychází jako intrikán, názorový despota (a trochu i plagiátor); Jung pro změnu jako muž silně ovlivněný mesiášským komplexem. Možná nejsilnější stránkou Kerrova románu je ale nakonec portrétování mimořádně silných osobností, jež byly neprávem pozapomenuty a jejichž čas teprve nadchází.