Podobně jako v ostatních knihách nobelisty Orhana Pamuka je středobodem jeho poslední přeložené prózy město Istanbul. Nejednoznačný a matoucí melancholický charakter megalopole na pomezí Východu a Západu má pandán v životních příbězích jeho „malých hrdinů“, přištěhovalců z Anatolie, kteří se do Istanbulu dnes stejně jako kdysi houfně stěhují za lepším životem.

(...) Je to vtahující čtení, které nabízí hluboký ponor do duše vzdálené živé kultury, ale také až drásavé paralely s divokými devadesátými lety v postsovětských republikách a bývalém východním bloku. I když tak román občas sklouzává k melodramatu, je v něm Pamukův Istanbul českému čtenáři a jeho zkušenosti zatím asi nejblíž.