Poslední prozaická kniha Jakuby Katalpy navzdory zápletce inspirované mediálně přitažlivými kauzami domácích věznitelů rozhodně nehraje na efekt: základním výstavbovým principem je přesný analytický popis. Nahlížíme do motivací a smýšlení svérázné věznitelky i jejího nešťastného (?) zajatce, přičemž můžeme rozvažovat, v čem jsou nám podobní a v čem se od nás – snad – naprosto liší. Stejně tak vidíme „do kuchyně“ nemocí těžce zkoušených manželů a do mysli jedné v Čechách usídlené Vietnamky…

Jakuba Katalpa zůstává i ve své čtvrté publikované knize sugestivní vypravěčkou komorních příběhů. V románu Doupě vyvolá značná čtenářská očekávání, která ale ve finále úplně neuspokojí. Tři příběhy slabých mužů a silných žen se místo pointy v závěru trochu rozplývají.