Publikace Maoři: společnost, kultura, jazyk představuje druhý svazek z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti.
Všichni lidé, nejen hudebníci, jsou muzikální. Muzikalita je jedním ze základních kamenů lidské zkušenosti. Abychom lidské hudebnosti plně porozuměli, potřebujeme hudbu studovat v celé její geografické a historické rozmanitosti.
Co může říct hudba o skupinové specifice, zvláště specifice etnických menšin? V tomto svazku je pohled zaměřen na distinktivní aspekt menšinové kultury – na kolektivní vzpomínání.
Kniha obsahuje 270 lidových písní z Kouřimska. Písně pocházejí z vlastních sběrů autora z let 2013–2020 a z dosud nepublikovaných archivních zápisů dřívějších sběratelů.
Kniha je věnována současnému stavu a vývoji jihokarpatských nářečí, tedy východoslovanských (rusínských, ukrajinských) dialektů nacházejících se na území Slovenska a Ukrajiny. Jsou v ní analyzovány jazykové materiály získané autorem během terénních v
Monografie pojednává o jedné z nejpozoruhodnějších vokálních kompozic české hudby, jejímž jediným tématem a zároveň jedinou hudební matérií je nejstarší česká lidová duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny.
Kniha se zabývá náboženstvím dnešních Mayů obývajících Guatemalskou vysočinu. Zkoumá mayskou kosmologii a pojetí božstev, vztah k přírodě a horám, obětní a poutní rituály a jejich existenciálně-fenomenologické ukotvení.
Na pozadí zájmu o společenský život ve venkovských obcích jihozápadní Moravy během pozdního socialismu autor knihy sleduje sociálních proměny v širších souvislostech.
Kniha představuje jedinečný pokus o rekonstrukci slovanské mytologie a slovanského náboženství. Giesztor v ní zkoumá panteon slovanských bohů, rituály spojené s jejich uctíváním, včetně střetávání se slovanských náboženství s křesťanstvím.
Kniha představuje jedno z klasických témat etnologie – výzkum českých vystěhovalců v jihovýchodní Evropě. Její ambicí je vykreslit podoby fungování náboženské komunity původem z jižní Moravy.
Libanonská republika zemí regionu Blízkého východu, která byla podobně jako jiné státy v této oblasti původně jednou z provincií Osmanské říše a po jejím rozpadu na konci první světové války prošla náročným ústavním vývojem včetně francouzské správy.