Možná se někomu ekluje stříhat do knih. Ano, čmárat a vystřihovat jsou slovesa, která jsou nám už od mládí v souvislosti s knihou zakazována. Jenže, co když ve sklepě najdete zvlhlé a od myší poničené exempláře? Co když by všechno jen tak bez užitku mělo skončit ve šmelcu? Není to ten správný čas nabrousit si nůžky a ostrovtip a pustit se do akce? Je to jeden velký výlet do neznáma - dlouho vypadá obrázek jako nepoužitelný, když tu najednou zahlédnete titulek nebo útržek věty, který zcela jasně okysličí jeho dávnou existenci. Jsou to takové šťastné náhody, které dovolí vzniknout nové situaci. Pochopitelně, nesmi se u toho tlačit na pilu a dupat po lovecké stezce. Netřeba být třeskutě veselý až pubertální. Jde spíš o jemost a druhý plán. Spíš než vystříhnout bujené poprsí a kozí stádečko a přidělit dílu nadpis Na pastvě, se oceňuje třeba uměle vytvořený dialog mezi mladou dámou a starším pánem, který se jí ptá: Prý sbíráte zkameněliny?

Ostatně - lidé kolem Recykliteratury mají i základní pravidla, kterými se při své tvorbě řídí:

1. Dílo musí vzniknout pouze kombinací již hotových obrazů a textů.

2. Obrazy nesmí být nijak upravovány, dokresovány, přemalovávány.

3. Texty nesmí být přepisovány. Texty se lepí vodorovně, pokud jsou dlouhé, je lépe je rozstříhat a dělit do řádků pod sebe než zešikmovat.

4. Je možné vytvořit i víceobrázkový cyklus,, ale nelze ho tvořit slepováním či přelepováním obrázků.

5. Recykliteratura ignoruje úvozovky.

6. Text může sloužit i jako komentář obrazu, ale doporučujeme ho používat jako součást dialogu nebo monologu postav či předmětů.

7. Jedna replika může vzniknout z více textů, větu lze složit z různých zdrojů.

Tak tohle je tedy metoda. Můžete si pořídit knihu, nechat se inspirovat... a zkusit vlastní výtvory.