Další kniha o válce, chtělo by se říct po prvním nahlédnutí do tohoto obsáhlého románu. Je tomu tak i není: Rozpůlený dům nabízí poutavý vhled do života lidí v krkonošské vesnici první poloviny 20. století. Spíše než bolestné hledání stanoviska k česko-německým vztahům však nabízí čtivý úvod do jejich peripetií.

Autorka s erudicí literární kritičky prostudovala řadu archivů, v Semilech například objevila beneckou kroniku a v Zámrsku autentická udání starosty Gottsteina. Mluvila s desítkami pamětníků, především ze své rodiny Horáčků Hollmannů, která byla odsunem „rozpůlena“. To všechno jí pomohlo vytvořit umělecky pravdivou románovou kroniku krásného, i když pro život tvrdého kraje. Román je plný neobyčejně lidských scén i životních paradoxů, kdy se člověk stává bezděky obětí omylů či zfanatizovaného davu. Autorka vypráví svůj mozaikovitý příběh s filmovou dynamikou a udržuje čtenáře v napětí až do konce. Román Rozpůlený dům se čte se zatajeným dechem - tahle literární kronika vyznívá překvapivě současně.

Rozpůlený dům je (...), a to v první řadě, naprosto strhujícím čtením, velkým rodinným románem. Kdybyste si měli přečíst jedinou novou českou knihu, nechť je to právě Rozpůlený dům Alice Horáčkové.

Nenápadný, ale velký a – v kontextu české literatury rozhodně – výjimečný příběh vypráví Alice Horáčková v novém obsáhlém románu Rozpůlený dům.

Vesnický román Rozpůlený dům líčí osudy rodiny a na ně nabalené příběhy sousedů a obyvatel Krkonoš tak filmově, že mě jako první otázka na autorku po vydání knihy napadlo: Už někdo koupil práva na film? (...) Alice Horáčková píše nesmírně čtivě. Nebojí se sexuálních scén, byť ty jsou zpočátku trochu rozpačité tak, jak její hrdinky hledají, jaké to je, mít ženské tělo a cítit touhu. Přes trapné „závojíčky“ se tak dostáváme k suverénním popisům vztahů bez náznaků, když zazní úlevné a přímé: „Nechtěl byste si se mnou zašpásovat?“