Básně pro kytaru a dva smyčce
Vojtěch Probst ,Literární noviny
(...) Kytaristka a zpěvačka Dagmar Andrtová-Voňková (1948) je osobnost, jež dokázala prorazit i v zahraničí, aniž by se přitom komukoli jakkoli podbízela. Naopak – její experimenty bývají ojedinělé, uveďme z nich alespoň hru na kytaru za použití dvojice smyčců. V písňových textech se však zároveň obrací k tradici nejzákladnější, k písni lidové. Některé texty si z lidovek záměrně berou košili i kabát – jak motiv (často oslovovaný) a poslání, tak i stavbu verše či celé písně – asonance zhusta zaskočí za rým (mnohde gramatický), rozhozené přízvuky počítají s tím, že je srovná melodie a drsný zemitý projev, čímž naopak získají syrové kouzlo. A přestože jsou mnohé z nich půvabné i chytré, textařsky nejpřitažlivější jsou ty písně, kde Voňková lidovou formu opouští a vydává se k ryze osobnímu projevu nebo kde se její osobní projev s prvky lidovek mísí.
26.5.2011