Recenzent

Smutný příklad politické agitky napsané ad hoc. Podobné texty se u nás psaly ve 40. i v 50. letech minulého století, tenkrát ovšem na zakázku jiných chlebodárců a proti jiným nepřátelům, chabý styl i argumentace však zůstávají neměnnou konstantou.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi četla Sto roků samoty od Marqéze. Tak tahle kniha mi to dost připomněla. Ve srovnání s Mlýnem na mumie je tady víc romantiky a míň žranic a možná i proto se mi to moc líbilo. Pozor, konec je strašně smutnej.

Moc jsme se u téhle knížky s malým nasmáli. Liška má líškové oříšky a pampe líškové víno a tak. Taky jsou tam moc krásné obrázky přes dvě stránky. Fakt bomba.